„Basketbal měl pro mě ten správný šmuňk“, říká Radek Dlouhý - část 2

Co v mládeži považuješ za největší osobní a co za týmový úspěch?

Já osobně jsem nedosáhl nějakých velkých sportovních úspěchů, takže za svůj osobní úspěch považuji to, že jsem v tom svém kritickém pubertálním věku vůbec nečuchnul třeba k drogám, nebo jsem nedělal nějaké větší ptákoviny. Neustále jsem byl mezi kluky na hřišti, v hale nebo na soustředění. A jako týmový úspěch bych vyzdvihl to, že se s kluky stále scházíme na páteční baskýtek, v létě chodíme na fotbálky a třeba nedávno jsme se vrátili z Itálie, kde jsme byli lyžovat. Kdo může říci, že v mém věku dá dohromady osm vlčáků na pětidenní pánskou dovolenou?

Dlouho jsi hrál i mezi dospělými. Ambice na účast v A týmu u Tebe nebyly?

Já si o sobě myslím, že jsem soudný člověk, takže takovéto ambice jsem opravdu neměl. To by spíš dopadl ten mongolský hrdelní zpěv. Ale teď, když nad tím přemýšlím, chybělo mi na Áčko jen pár věcí. Jako třeba - rychlost, výška, hbitost, dobré přihrávky, střelba ze střední vzdálenosti, potom možná trošku té střelby z trojky a celkové čtení hry. Takže jsem byl vlastně od Áčka jen krůček.

Máš nějakou „veselou historku“ ze svého aktivního basketbalového života?

Historek je spousta, ale bohužel nepublikovatelné. Ony by to mohly číst i děti… .

Proč jsi nechal basketu, věk, zdraví, škola?

Já jsem basketu tak úplně nenechal. Neustále se okolo něj motám. Ale přisoudil bych to tomu, že jsem věděl, že v basketu toho nedokážu moc, vlastně skoro nic. Takže to vše bylo o prioritách. Vysoká škola a vzdělání bylo tedy vyšší prioritou. Možná to bylo i trošku zdraví, konkrétně plotýnky. A pokud si mohu vybrat, jestli se mi nějaký felčar bude hrabat v zádech, nebo jestli omezím basket a začnu se věnovat něčemu jinému, tak za B bylo pro mne správně.

Rozhodl ses studovat jazyky. Jak Tě to napadlo?

Na matematiku jsem lempl, z chemie jsem na gymnáziu propadal a jazyky mi docela šly. Takže když jsem se v mládí rozhodoval, jazyky byly jasná volba.

A prozradíš nám, kolikrát jsi člověkem?

Na VŠ jsem dělal nějaké zkoušky z ruštiny, slovenštiny (z lenosti), ale plně jsem se věnoval angličtině a němčině. Asi také z vrozené lenosti, protože oba dva jazyky jsou germánské a mají spoustu společného.

No a mongolštinu jsi nezkoušel? K tomu hrdelnímu zpěvu by se Ti to hodilo.☺

Mongolštinu samozřejmě ovládám. To není pro mne výzva. ☺

Kromě Áčka jsi pravidelným divákem i na zápasech dalších kolínských týmů. Který z nich Tě nejvíc baví?

Libí se mi B tým. Zde je k vidění dravé mládí a vyzrálost veteránů. Chodím se podívat i C tým kolínských mužů. To ale beru spíše jako psychoterapii, abych si pokřičel na rozhodčí a zasmál se absolutně bizarním situacím, které se v basketu mohou vůbec přihodit. Čas od času zavítám i na košandu provozovanou kolínskými Čubkami. Tady je zase zcela fascinující, jak stačí jeden člověk (v tomto případě Fast) a ženský basketbal se může zlepšit o 1951654984 %.

Jak ses dostal ke komentování?

Přišel Fast Rytina a zeptal se, zda bychom to s Peetem nedělali. No a jak říká Jarda Jágr: „Prachy nesmrdí.“ Ale já bych se stejně na ty zápasy Áčka chodil dívat, tak jsem spojil příjemné s užitečným.

Jak jsi zmínil, spolupracuješ ve dvojici s dlouholetým kamarádem Petrem Rylichem. Museli jste si domlouvat nějaká pravidla, nebo jste tak sehraní, že to šlo automaticky a přirozeně?

Je to až k nevíře, ale my se výborně doplňujeme. Jelikož se o ligu oba zajímáme, tak se na zápasy ani moc nepřipravujeme. Sice nevíme, kdo vstřelil v roce 1986 vítěznou trojku osmifinále playoff ženské ázerbajdžánské ligy, jako třeba Jakub Bažant z ČT Sport, ale myslím si, že naším komentováním diváci dostávají profesionální servis z toho, co se na hřišti děje.

Jak moc těžké je pro Tebe, fandu Kolína, zůstat pokud možno nestanným komentátorem?

S Petrem jsme se nikdy netajili tím, že když komentujeme, jsme zaujatí. Samozřejmě chceme, aby Kolín vyhrál. Do čeho se ovšem během komentování nemícháme, jsou výroky rozhodčích. My rozhodně čtvrtým rozhodčím nejsme.

Dostalo se Ti už do éteru něco, co tam zaznít nemělo?

No jéje, …a kolikrát. Musel jsem si na mixák, který při komentování máme, zvyknout. Po vypnutí tlačítka zvuková stopa ještě takových 4–5 vteřin pokračuje. Myslím, že jeden takový náš bonmot, z utkání se Slunetou, si vedení týmu dokonce nahrálo a stále ho má.😊

Snad Tě neurazím, ale můžeš se už považovat za pamětníka kolínského basketbalu. Kdo z hráčů za tu dobu na Tebe udělal největší dojem?

Díky svým jazykovým dovednostem jsem se staral o pár zahraničních hráčů. Řešil jsem jejich problémy, radil jim ohledně života v Kolíně apod. Ale nejvíce mi asi v paměti utkvěl Rich Field. To byl neskutečně skromný člověk. Vždy si nechal vše vysvětlit a vůbec se nechoval jako nějaká hvězda. Bohužel ne u všech amerických hráčů jsem měl tuto zkušenost.

Troufnul by sis sestavit podle sebe základní pětku Medvědů z hráčů, kteří zde působili od roku 2007 do 2023?

Rozhodně nechci nikoho urazit, že bych na někoho zapomněl. Za kolínský tým hrála spousta skvělých hráčů, ale pokusím se. Určitě bych zmínil Adama Číže, který již třetím rokem patří ke špičce naší ligy. Možná i proto mě překvapuje, že si ještě neplácnul v reprezentaci. Dále mi v paměti utkvěl Rashaan Ames a jeho skvělé naznačení střelby. To jsem mu sežral vždy i s navijákem, a ještě jsem si k tomu koupil časopis „Rybář“. Pod koš bych zcela jistě vybral Davida Machače. Asi nemusím vysvětlovat proč. Dále bych pod koš postavil bývalého hráče Rogerse (tedy myslím, že se tak jmenoval). Byl Američan, který měl neskutečný výskok a koordinaci svého pohybu a asi si ho pamatuji i kvůli jeho odstátým uším.😊 Nerad bych zapomněl na Lee Skinnera. To byla asi nejlepší čtyřka, co jsme v Kolíně měli. No a na pozici shooting forwarda se v Kolíně vystřídala řada skvělých hráčů z bývalé Jugoslávie, Ameriky, ale i z Čech.

Co bys popřál kolínskému basketu do dalších let?

Hlavně asi spoustu sponzorů. Protože co si budeme povídat, vše je nyní o penězích. To můžeme v těchto dnech vidět na Nymburku. V NBK se pomalu utáhl kohoutek a náhle porazit Nymburk není nemožné.