„V základní části jsme chtěli už od začátku dosáhnout dvanácti výher, což by při současné situaci znamenalo jistotu postupu do skupiny A1. Bohužel jsme některá utkání nezvládli, a tak se musíme spokojit se spodní skupinou,“ konstatuje trenér Pavel Beneš.
Kolín byl velmi blízko toho, aby postoupil do nadstavbové části do skupiny A1. Nakonec se to nepovedlo. Jaké zápasy vám z tohoto pohledu leží v žaludku? Je to tak, do posledního utkání jsme bojovali o horní část tabulky a nakonec se to nedopadlo. Nejvíc nás mrzí prohry v Brně, Ostravě, na USK a doma s Opavou.
Během 22 kol jste čtyřikrát inkasovali 100 bodů a víc. Je to hodně zápasů nebo málo? Dostat 100 bodů samozřejmě není dobrá vizitka, ať už to bylo dvakrát od Nymburka a dvakrát od jiných soupeřů. I když se na obrannou část zaměřujeme, tak jsme v těchto čtyřech utkáních propadli.
Máte za sebou velmi specifickou část sezony. Prvních jedenáct kol jste kvůli rekonstrukci haly Spojů hráli venku. Následně jste jedenáct kol hráli doma. Jak jste tuto situaci vnímal vy osobně? A jaký vliv to mohlo mít na konečné umístění? Je to pro nás samozřejmě atypická sezona, s jejíž průběhem nemá nikdo z nás ani ze soupeřů zkušenosti. To, že jsme ještě kolo před koncem základní části bojovali o A1, beru jako velké vítězství a malou náplast na utkání v A2. Naše situace měla samozřejmě velký vliv na celkové umístění po základní části. Stále však chceme do play off, a to z co nejlepšího místa.
Při zápasech jste spoléhal na užší rotaci hráčů. Nemůže to být do dalšího průběhu sezony handicap? V důležitých utkáních jsme opravdu spoléhali na užší rotaci hráčů, bylo to však způsobeno momentálním zdravotním stavem družstva a herní formou jednotlivých hráčů. Jestli to bude handicap do další fáze sezony ukáže až čas.
Který hráč vás zklamal nebo naopak svým výkonem mile potěšil? To je těžké vypíchnout, obecně musím říci, že hráči jako Číž, Skinner či Šafarčík mají letos velmi dobrou sezonu, ale naopak třeba Bakič, Vocetka, Dokoupil či Horák zatím nejsou takovými oporami, jaké bychom potřebovali a očekávali.
Nymburk je jasným favoritem, tak jako vždycky. Velmi dobře vypadají Pardubice. Pak se zdá, že se strhne boj o další příčky mezi zbytkem startovního pole. Koho považujete za aspiranta na medaili? Nymburk podle mého názoru hraje nejlepší basketbal za poslední tři roky a získá titul. O dvě ostatní medaile se jistě poperou všichni další účastníci skupiny A1. Je to velmi těžké někoho upřednostnit. Bude záležet na momentální formě družstev na konci sezony. Třeba překvapí někdo ze sedmého místa.
Poprvé trénujete mužský tým v NBL. Jak si roli užíváte a jaké máte ohlasy? Práce v mužské kategorii mě opravdu baví a naplňuje. Jsem rád, že jsem dostal od BC Geosan Kolín šanci a věřím, že jim jejich důvěru splácím. Ohlasy mám zatím pozitivní, jak od rodiny, fanoušků či basketbalové obce. Jsem v kontaktu s trenéry v nejvyšší soutěži a i oni kvitují, jaký pokrok jsme za sezonu udělali.
Sedm let jste vedl mládežnickou akademii v Nymburce. Jak na toto období vzpomínáte? Vzpomínám na to moc rád. Moje spolupráce s nymburskou akademií byla oboustranně velmi dobrá. Nymburk mi dal prostor k tomu najít si svou vlastní trenérskou cestu a já se jim za to odvděčil neúnavnou prací s hráči akademie, které můžeme vidět nejen v Kooperativa NBL, ale i mládežnické či v mužské reprezentaci. V neposlední řadě i spoustou vynikajících výsledků na domácí scéně či zahraničních turnajích.
Kteří hráči vám prošli rukama a nyní nastupují v nejvyšší soutěži? Těch hráčů byla velká spousta a na každého z nich vzpomínám. Mezi ty nejúspěšnější patří určitě Kříž a Peterka, dále Svoboda, Vyoral, Stegbauer či Dlugoš, Kotásek, Kolář. Těch hráčů bylo opravdu hodně a jsem hrdý a moc rád, že jsem mohl být součástí jejich basketbalové cesty.
Máte za sebou skvělou hráčskou kariéru ozdobenou devíti tituly. Cítíte od svěřenců, protihráčů nebo kolegů na lavičce větší respekt? Hráčská kariéra už je dávno pryč a myslím, že jen pár lidí si vůbec vzpomene, že jsem kdy hrál. Občas se mě hráči zeptají na doby, kdy jsem hrál, ale je to dost výjimečné. Respekt u hráčů či kolegů trenérů se snažím vytvářet každodenní prací s kolínskými hráči. Je to proces, který nějakou dobu trvá a já jsem na začátku.
Kolín bude v nadstavbové části hrát ve skupině A2, odkud se do play off probojují první dva týmy. Vypadá to na souboj mezi Kolínem, Ústí a USK. Souhlasíte? Ano, zatím to tak opravdu vypadá. Myslím, že mezi těmito třemi družstvy se rozhodne o dvou místech pro play off.
V sezoně jste často dopláceli na zranění hráčů. Od začátku sezony je mimo hru Bratčenkov, chvíli musel stát Šafarčík, Vocetka, Číž. Nebylo těch zranění moc? Některé sezony takové jsou. Důležité je, že všechna zranění nebyla zapříčiněna tréninkovým procesem či zátěží. Kluci se bohužel nešťastně zranili po přímých kontaktech s protihráči během utkáních. Doufám, že máme vše zlé již za sebou a čekají nás zdravé zítřky.
Odpovědi na další otázky:
V týmu máte hráče, který dlouhodobě patří mezi nejlepší co se týká užitečnosti, bodů a doskoků – Lee Skinnera. Nebojíte se, že o něho přijdete?
Soupeři neradi jezdí do Kolína kvůli tomu, že je v hale Spojů specifické prostředí. Že diváci dokáží udělat peklo. Jací jsou podle vás diváci v Kolíně?
Druhou část sezony zahájíte ve středu 28. února doma proti Ústí. Jaký vás do té doby čeká program?
naleznete ..zde
Autor: René Volf (Kolínský deník)
Foto: Adam Hruška