Miroslav Sodoma je podepsán pod největšími úspěchy kolínských basketbalistů v jejich více než osmdesátileté historii. Na svůj druhý pokus strávil u kormidla týmu Medvědů jen něco málo přes dva roky, ale i za tuto relativně krátkou dobu dokázal být se svými svěřenci nebývale úspěšný. Dvakrát přivedl tým po základní části do nejlepší čtveřice Kooperativa NBL (3. a 4. místo), a především své působení ozdobil ziskem dvou medailí, stříbrem z Českého poháru a bronzem v ligové soutěži. Proto všechny velice překvapila informace, že na trenérském postu končí. Jenže zdraví je to nejcennější, co nám bylo dáno a je třeba o něj pečovat. V případě kolínského, teď už bývalého, lodivoda to znamená opustit trenérskou lavičku.
Mirku, chtěl bych se nejdřív zeptat na aktuálně ukončenou sezónu. Podle názorů z kolínského týmu před čtvrtfinále jste si na Ústí věřili. Kde vidíš hlavní příčinu vyřazení?
Věřili, ale bohužel to nestačilo. Za mě byla v celé sérii klíčová prohra ve druhém utkání doma, kdy jsme celou dobu vedli a nakonec v prodloužení prohráli. Zpětně vím, že bych nyní udělal některá rozhodnutí jinak, jenže to již nejde.
Z průběhu zápasů to vypadalo, že Sluneta na vás byla velice dobře připravena a vy jste je nedokázali ničím překvapit.
Oba týmy věděly, co ten druhý hraje. Ani Sluneta nás ničím v útoku nepřekvapila. Vždyť my jsme v obraně odehráli jedny z nejlepších utkání. Bohužel ne tak v útoku. Tam, i když jsme si vypracovali volnou střelu, nebo dokonce pozici z pod koše, nedokázali jsme ji využít a vstřelit koš. To se potom hraje velice těžko.
Sezónu jste měli ve výkonnostních a tím i výsledkových vlnách. Mohlo se stát, že se zápasy čtvrtfinále trefily do doby útlumu?
Sezónu jsme měli ve výkonnostních vlnách hlavně kvůli COVIDu, kdy nás to ovlivnilo nejvíc po Vánocích. A ve čtvrtfinále? Určitě jsme nehráli svůj nejlepší letošní basketbal. Jestli to bylo únavou, či něčím dalším těžko říci, ale prostě to nebylo ono. Ztratili jsme střeleckou jistotu a lehkost v zakončení, kterou jsme v těch dobrých částech sezóny měli. Kdybych to věděl, čím to, určitě bych to změnil. My jsme chtěli postoupit.
Na zápasy play-off jste si přáli přivítat v GEOSAN aréně 800 diváků, což se nepovedlo (nejvíc 687). Je to pro vedení klubu neúspěch?
Rozhodně ne! To bylo spíše jen takové přání. Diváci se do hal, nejen na sportovní utkání, ale třeba i na kulturu, vracejí velice pomalu. Chtěli jsme diváků více, ale určitě bych to nepovažoval za neúspěch. Musím však dodat, že všichni, kteří přišli, byli znát a atmosféra byla velice dobrá. Za to bych jim chtěl dodatečně poděkovat a říci jim, aby chodili i v sezóně příští, která začne na přelomu září a října.
Mirku, určitě v Tobě převažuje zklamání z vyřazení, ale celkově sezóna nebyla neúspěšná. Jak se na to díváš z pozice trenéra i generálního manažera?
Zklamání to bylo a pořád ještě je. Chtěli jsme postoupit do semifinále a znovu hrát o medaile. Když se však na to podívám z historického pohledu, musím říci, že jsme v posledních dvou sezónách přepsali nejen klubovou, ale i kolínskou historii kolektivního sportu. Dosáhli jsme nejlepšího a třetího nejlepšího výsledku v NBL. Po loňském třetím místě jsme nakonec letos skončili na pátém a všem ukázali, že to vloni nebyla náhoda. V poháru vloni druzí, letos jsme vypadli ve čtvrtfinále. Věřím, že na tyto výsledky navážeme i v následujících sezónách a budeme fanouškům dělat hlavně radost a úspěšně reprezentovat město Kolín.
Ale to bude už bez Tvého trenérského dohledu. Po skončení letošní sezóny přišlo velké překvapení pro všechny příznivce basketbalu v Kolíně. Oznámení konce Tvého trenérského působení u týmu Medvědů. Co bylo hlavním důvodem a jak Tvé loučení probíhalo?
O mém konci na trenérské lavičce se toho již napsalo dost. Skončil jsem ze zdravotních důvodů a o tom, že nebudu v nové sezoně trénovat, jsem věděl již od ledna. Ale spolu s Martinem (p. Buřič - prezident BC Kolín) jsme se dohodli, že sezónu dokončím a poté můj konec oznámíme. O to více mě mrzí, že jsem se nerozloučil s medailí. A loučení? S týmem jsme se po sezóně sešli, klukům to oznámili a vysvětlili. Většina z nich byla zaskočena, ale chápali to. A jak již bylo dříve uváděno, v klubu zatím zůstávám a dále budu vykonávat funkci generálního manažera. Takže se vlastně vůbec neloučím 😊.
Takže kdy jsi začal přemýšlet o tom, že trenérskou pozici opustíš?
To nebylo a není ani tak o přemýšlení, ale o okolnostech, které si to vyžádaly. Jak jsem psal, o tom, že musím skončit jsem věděl od ledna, ale chtěl jsem dokončit sezónu. Kdyby to nešlo, byl jsem s Martinem dohodnutý, že řeknu a skončím ihned. To se naštěstí nestalo a mohl jsem dotrénovat celou sezónu. Bohužel bez té medaile.
Vlastně to není tak dávno, co jsi tým přebíral. Takže si jistě vybavíš, za jakých to bylo okolností?
Tým byl na tom špatně, pohyboval se na předposledním až posledním místě a popravdě, nebýt COVIDu a nedohrané sezóny, hráli bychom baráž.
Jak jsi řekl, Tvou první sezónu ukončil covid. Jak těžké bylo rozhodování, zda pokračovat v dvojroli trenér - generální manažer?
K týmu jsem šel opravdu z nouze, když skončil v rozehrané sezóně Pavel Beneš. A pouze s tím, že u něj budu jen do konce té rozehrané sezóny. Neměl jsem ambice být trenérem v NBL, ale nějak se to stalo a já u týmu zůstal😊. A byly to pro mě velice pěkné, úspěšné, ale i náročné dva roky. Kluci byli výborní a nijak mi nedávali najevo, že jsem trenérem jen z nouze. Zatím jsem jim ještě veřejně nepoděkoval, jak ke všemu přistoupili a že mi umožnili být u toho. Být u jedněch z nejlepších výsledků Kolína. Takže všem, co tady se mnou v těch dvou sezónách byli, MOC DĚKUJI. A hlavně ať pokračují v tom, co se tady za tu dobu povedlo. Já u toho stále budu, ale již ne každý den jako trenér. Ovšem pokud budou cokoli potřebovat, rád pomůžu, zajistím. Udělám vše, co bude v mých silách a možnostech, aby Kolín pokračoval v tom, čeho dosáhl a kde nyní je.